Procházím uličkou.
Míjím kupé.
Plná, prázdná, poloprázdná.
Přisedám k pohledné slečně.
Její kupé
voní sekanou.

Přichází ráno,
za chvíli vyjde déšť.
Slunce si ještě přispí,
kdo by vstával, když prší.

„...příští zastávka Ocelářská“
cestující se proměnili na lidi
a lidi na cestující
zazvonily dveře
zvedl jsem telefon
a nikdo mi nevolal.

Prohlašuji, že tento den se oficiálně nestal
nevytrhl jsem ho z kalendáře – nikdy tam nebyl – zapomněli ho vytisknout.
Ráno jsme z postele vůbec nevstal
nezůstal jsem pod peřinou – žádné ráno totiž nebylo – zapomněli ho vytisknout.

Růže co voní benzínem
na poslední chvíli.

Pan Ferdinand Novotný vstal, šel do koupelny, vytáhl bowlingovou kouli a pustil ji na podlahu z výšky cca 168 centimetrů.

Jan Malý, bydlící o patro níže, si pomyslel: „Idiot. Ráno se zase bude vymlouvat na to, že má hlučné ryběnky.“

Ale to ráno se pan Novotný na ryběnky nevymlouval.

Reklamy jezdí nahoru a dolů,
dolů a nahoru tak rychle,
že si je kolemjdoucí
ani prohlédnout nestačí.
Bejt reklamou
tak je mi z toho na blití.

na Náměstí Míru
jsem viděl myš
Běhala kolejištěm sem-tam
Nakonec dostala rozum
a vylezla si na chodník.

„Jééé, dobrý den, jste to vy?!?“

„Eh… no, asi jsem to já...“

„Promiňte, že Vás takhle přepadám, ale to víte, potkat na ulici takovou slavnou hvězdu, jako jste vy, to se mi nestavá každý den.“

„No… hrál jsem v pár dobrých filmech, to ano, ale…“

„Mohla bych Vás požádat o autogram? To víte, teď když jste po smrti, jeho cena pěkně stoupla…“

„No a nechtěla byste rovnou dva? Že byste si jeden mohla nechat na památku.“

„To by šlo? Jé, až budu holkám v práci vyprávět, jak jste hodnej a skromnej…“

„Jak se říká ‚o mrtvých jen dobře‘, že? Ha ha ha. Tak tady to je.“

„Děkuju moc a nashledanou!“

„Nashledanou.“

- = KONEC = –