Za posledním příchozím
  dveře se zaklaply.
Na jeviště do tmy halené
kužely světla dopadly.
Diváci ztiší se,
ač dnes není představení.
Stíny je vítají,
na programu mají
Osoby a obsazení.

A-ko: Koukaj koukaj!
B-ko: Vítejte v našem skrovném divadelním kroužku. Vidím, že dorazili i členové studentské rady, ba i sám předseda Ótori se svou sestrou.
A-ko: Jak jste se dozvěděli z našich letáků, dnes pořádáme konkurz na herce do našeho nového představení.
B-ko: Většinou si náš divadelní kroužek vystačí sám, ale tentokrát na to my tři nestačíme.
A-ko: Chtěla jsi říci my dvě, ne?
B-ko: Nezapomínáš na C-ko?
A-ko: Právěže nezapomínám. S čím nám ta kdy pomohla? Beztak tu děla jen opičárny.
B-ko: No dobře. Prostě náš divadelní kroužek…
A-ko: Támhle se někdo hlásí.
B-ko: Ano, mladíku? Copak?
Cuwabuki: Micuru jméno mé. Chtěl jsem se jen zeptat – když jste jen tři, neměl by to být ‘divadelní trojúhelník’?
B-ko: Prosím?
Cuwabuki: No, tři body přeci definují trojúhelník, že?
Kozue: Miki, já ti říkala že na toho nebohého hocha máš neblahý vliv.
B-ko: Ehm. Jestli dovolíte, ráda bych pokračovala.
B-ko: Dobře. Takže, náš divadelní trojúhelník…
A-ko: Přímka. Když už, tak divadelní přímka.
B-ko: Prostě jako další představení připravujeme epický příběh, příběh, který ovlivnil čtenáře i autory po celém světě, příběh, který... ehm, mohla by, prosím, ta myš vzadu přestat chrápat?!
Himemija: Ach, promiňte. Ale Ču-ču není...
B-ko: Dě-ku-ji!
A-ko: Zkrátka a dobře, chystáme se sehrát Pána prstenů podle stejnojmené knihy pana profesora Tolkiena.
B-ko: Ale… to jsem měla říct já!
A-ko: Tak to řekni.
B-ko: Kde jsem to skončila?
A-ko: Pán prstenů.
B-ko: Díky. Takže, budeme hrát Pána prstenů.
A-ko: A kdo tu knihu četl, tak ví, že postavami přímo překypuje.
B-ko: To teda. Kdyby jich polovina umřela, tak bych to ani nepostřehla.
A-ko: A my jsme rády, že jste se dostavili v tak hojném počtu. Teď začneme číst postavy, které je potřeba obsadit, a zájemci se mohou hlásit. Já si vás pak tady napíšu.
B-ko: A jelikož jsme tu všichni většinou amatéři, bude lepší, když nejdříve přečtu charakteristiku role, abyste měli možnost vybírat dle svých schopností. Takže. Kdo by si chtěl zahrát bojovníka, v podstatě hodného chlápka,...
A-ko: Proč neřekneš rovnou o jakou roli se jedná?
B-ko: To není dobrý nápad. Chceš vidět, co by se stalo?
A-ko: No…
B-ko: Dobrá. Je tu někdo, kdo by si chtěl zahrát hlavního hrdinu Froda?
Akio, Tóga, Utena, Saiondži, Džuri, Miki, Nanami: Já!
B-ko: A kdo hlavního padoucha?
Nanami: Já!
Akio, Tóga, Utena, Saiondži, Džuri, Miki: Nanami?!
Nanami: No co, hlavní role jako hlavní role.
A-ko: Už chápu.
B-ko: Takže, budeme pokračovat. Chce si někdo zahrát toho Boromira, celkem hodnýho chlápka, až na to, že se dá snadno zkorumpovat mocí, má trochu přímočařejší myšlení a šovinistické chování?
Saiondži: No, já mám meč, to by byla role pro mě!
B-ko: Výborně! Tak se mi to líbí! A troufnul by si někdo na sličného elfího lučistníka, skautíka, který v boji nikterak nezaostávajícího za svými druhy?
Kozue: Brácha, jdi do toho!
Miki: No, tak já bych si tu roli s dovolením vzal.
A-ko: Píšu si, jeden Legolas pro modrovlasého pána tam vzadu.
B-ko: Pak tu je statečný bojovník, se srdcem ze zlata, ale tvrdohlavý až běda.
Šiori: Džuri senpai, v té roli by vám to určitě slušelo.
Džuri: Myslíš? Inu, proč ne.
A-ko: Tak, slečna Arusegawa jako Gimli, to nám to jde.
B-ko: Další postava: Oddaný přítel hlavního hrdiny a jeho zahradník.
Anthy: Prosím, jedná se o růžovou zahradu?
B-ko: Jejda, to nevím. Ty, A-ko, máš nějaké detaily?
A-ko: Ani ň. Ale že by hobiti pěstovali růže… nepěstují hlavně, co se dá sníst?
B-ko: A hobiti snědí všechno, tak proč ne růže, že ano.
A-ko: Fajn, tak klidně je to růžová zahrada, alespoň snadno seženeme kulisy, to roští roste na akademii všude.
Anthy: Tak já bych tu roli vzala.
A-ko: Dobrá volba, Sam Křepelka je krásná role.
B-ko: Hrdina, který je ve skutečnosti princ, ale nechce si to přiznat.
Wakaba: Sím, tady slečna Utena se chce na tuhle roli přihlásit.
Utena: Ale já to nepopírám!
Wakaba: Slyšíte? Nepopírá, že chce tu roli!
Utena: Wakabo!
A-ko: Tak, Aragorn odškrtnut.
B-ko: Děkuji. Dále: Schopného manipulátora, který by rád všechny ovládal, disponuje hypnotizujícím pohledem a mocí skončit svět.
Akio, Tóga: Já!
Tóga: Ach, pardon, máte přednost.
Aiko: Díky.
B-ko: Skvěle, tak Saurona bychom měli. Pak je tu postava Sauronova spojence, který obdivuje jeho moc a sám by rád byl podobný manipulátor jako on, ale v podstatě nemá šanci.
Tóga: Tak pokud je tahle role volná...
B-ko: Gratuluji, role je vaše.
A-ko: Když už jsme u toho Sarumana… budeme potřebovat někoho pro roli rádce, ze kterého se vyklube zrádce a špeh.
Nanami: Hohoho, to je ideální role pro Keiko. Zrádkyni jednu.
Keiko: A proč ne, tu roli beru.
B-ko: Takže to máme Grímu, fajn.
Juuko: A nehraje Sarumana Tóga?
Aiko: Hraje, proč se ptáš?
Juuko: No, takže pak Keiko bude stále s Tógou, že?
Nanami: Cože?!
B-ko: Ticho prosím. Dále: Obyčejný človíček z davu, ocitnuvší se v soukolí osudu, a který musí většinu času spoléhat na pomoc ostatních.
Juuko: Slečno Nanami…
Nanami: Co? Jakože já? Kdo by chtěl hrát takovou nicku!
Wakaba: Já!
Nanami: Pch, to ti tak odpovídá...
Aiko: Ale slečno Nanami, vy jste tu knihu nečetla? To je přece hlavní postava,...
A-ko: Skvělé, slečna Wakaba jako Frodo. Tečka.
Wakaba: A já budu Frodo, já budu Frodo…
Nanami: COŽE?! To jako že už na mě žádná role nezbyla?
B-ko: No, ještě je tu moudrý a rozvážný čaroděj Gandalf šedý.
Nanami: Šeda je nudná barva. Něco záživnějšího by tam nebylo?
B-ko: Určitě se něco najde, plánujeme i velkolepé bitevní scény, stovky bojovníků, tisíce slonů...
A-ko: Bitva o Hlenův žlab, ztékání Sarumanova hradu…
B-ko: Ehm…Helmův žleb.
A-ko: Jo, o ten taky.
B-ko: Takže, byl by někdo ochotný hrát Olifaunty?
Nanami: To by mohli zvládnout tyhleti tři.
Suzuki: Jistě!
Tanaka: Jistěě!
Tamada: Jistěěě!

Jedna — druhá — třetí
— poledne zvon udeří.
Klika cvakla, dvéře letí
— C-ko vchází do dveří.

C-ko: Uf! Tak jsem konečně tady!
A-ko: Tys nám tu chyběla.
B-ko: Co tě zdrželo?
C-ko: Byla jsem ve věži.
B-ko: Které?
C-ko: Máme tu snad dvě? Nahoře, v planetáriu.
B-ko: A proč?
C-ko: No, dostala jsem vzkaz, že konkurz bude probíhat tam, a né u nás.
A-ko: Tak to netuším, kdo ti ho mohl poslat…
C-ko: A když jsem jela zpátky, tak se zaseknul výtah. Ještě že s sebou nosím padák.
B-ko: Padák?
C-ko: Ale to není důležité. Jak jsem byla v planetáriu, napadly mě dvě věci.
A-ko: Nepovídej…
B-ko: Povídej.
C-ko: Zaprvé: Pane předsedo, mohli bychom si půjčit vaše planetárium pro divadlo? Koukala jsem, že umí úžasný věci, stavět vzdušný zámky a tak, moc by nám to pomohlo, ušetřili bychom za kulisy.
Akio: Ale proč ne, když ho v pořádku vrátíte… víte, bez něj se pořádně nevyspím.
Anthy: Kašli kaš.
C-ko: Skvělé. A druhá věc. Trochu jsem koukala do vaší knihovny. Zapomeňme na Pána prstenů. Takový vykopávky dneska nikdo nečte. Dneska frčí moderní fantasy. To bude teprve trhák!
B-ko: Snad nemyslíš...
C-ko: Přesně! Budeme hrát Harryho Pottera!
A-ko: Proč já ji tam jen posílala.
C-ko: Takže začneme od začátku. Kdo by si chtěl zahrát sirotka, kterému umřeli oba rodiče, vyrůstal u své tety a pak se dostal na tajuplnou školu daleko od domova?
Wakaba: Sím, Utena se hlásí!
Utena: Wakabo!

KONEC

---

Tato fanfikce byla zaslána do soutěže na AnimeFestu’09.

Nakonec neprošla do druhého, veřejného kola.